• Zemřel Miloslav Bláha, věrný Bohu v dobrém i ve zlém

    Zemřel Miloslav Bláha, věrný Bohu v dobrém i ve zlém

    Ten, kdo v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
    Žalm 91

    Narodil se 1. června 1927 v malém městě Svitávka rozkládajícím se podél řeky Svitavy. Vyrůstal ve velmi skromném, ale láskyplném prostředí rodiny tesaře Jana a maminky Žofie se svými čtyřmi sourozenci. Autentický zápas Miloslavových rodičů o víru a touha zachovávat Boží vůli ovlivnil jejich rozhodnutí stát se adventisty sedmého dne. Stalo se tak, když mu bylo pět let.

    Svými schopnostmi měl Miloslav nasměrováno k úspěšnému rozvoji. Navzdory válečnému
    omezení studijních možností nastoupil do obchodní školy v Blansku, kterou zdárně ukončil
    v roce 1944. Jako nejlepší student získal následně skvělé místo vedoucího obilného skladu
    v podniku Krejcar – Jevíčko.

    Jeho osobní studium Bible, vliv rodičů i církevního společenství ho v roce 1947 přivedly k rozhodnutí nastoupit ke studiu na Škole biblických studií v Praze. Školu úspěšně absolvoval a v roce 1950 nastoupil jako kazatel Církve adventistů sedmého dne v Hradci Králové. Doba překotných a často velmi krutých změn brzy zasáhla i do jeho života. Státem nařízená redukce duchovenstva jej přivedla do civilního zaměstnání v Pardubické Tesle. Začátkem padesátých let, kdy byla jeho rodina obdařena darem největším, narozením syna Pavla, došlo k administrativnímu zákazu činnosti Církve adventistů sedmého dne. V témž roce musel nastoupit na vojnu k Pomocným technickým praporům a ačkoliv se zdálo, že jeho požadavku svěcení soboty bude vyhověno, byl na základě trestního oznámení odsouzen do vězení. Ani tam však nebyl ochoten ustoupit ze svého přesvědčení o nutnosti věrně zachovávat Desatero. Pro svou víru byl proto znovu postaven před soud, tentokrát vojenský, a odsouzen k šesti letům žaláře a sedmileté ztrátě občanských práv. K výkonu trestu nastoupil v jáchymovských dolech. Navzdory obtížím i zde zůstal věrný svému rozhodnutí nezpronevěřit se Boží vůli.

    Statečná a milující manželka Jarmila získala k návštěvě Miloslava ve vězení povolení po pěti letech. Dorazila i s pětiletým synem Pavlem. Miloslav často na setkání se synem i později vzpomínal: „Žena mi ho podala přes stůl, což bachař kupodivu dovolil. Držel jsem syna na klíně, šoupnul jsem mu do kapsy nenápadně dárek – takovou ozdobnou taštičku, vyrobenou ze zubní pasty. Pavel na mne tak nějak obdivně koukal a najednou na mne poprvé v životě promluvil: ‚Tatínku, přijď taky k nám domů.‘“

    V polovině roku 1956 Miloslava z vězení nepředvídaně propustili. Patrně to souviselo se znovuobnovením činnosti církve. Miloslav se vrátil domů s vážnými zdravotními problémy. K jeho návratu do služby kazatele však vedla ještě dlouhá cesta. Nejdříve pracoval jako kopáč, později získal práci zámeckého zahradníka. Až v období tzv. Pražského jara, kdy došlo nejen k politickému uvolnění, se vrátil ke své kazatelské službě. V roce 1970 byl zvolen tajemníkem Českého sdružení Církve adventistů sedmého dne a v této pozici setrval třináct let. Tehdejší mladá generace členů církve získala jeho důvěru a mnozí z nich s láskou dodnes vzpomínají na jím organizované pobyty ve Studnici. Dokázal totiž i v této nesnadné době způsobem mu vlastním předávat nejen svědectví o své víře a jistotě Božího vedení, ale především svým životem představit mladým lidem, jak lze čelit překážkám, jež jim život v nesvobodné společnosti stavěl do cesty.

    Nezlomila ani ho ani tragická smrt jeho druhého syna Milana v roce 1974. Poslední léta aktivní účasti na činnosti církve prožil jako kazatel v České Třebové. V seniorském věku se aktivně zapojoval do života církve, především pak ve svém domovském sboru v Pardubicích. Stál věrně po boku své manželky i v čase nemoci a její ztráty v roce 2007 velmi želel. Ztratil v ní člověka, který za ním stál i v časech nejhorších. Její pravidelné modlitby za něj vnímal jako tu největší posilu.

    Miloslav ani jejím odchodem osamělým nezůstal. S přibývajícím požehnaným věkem našel velkou oporu nejen ve společenství bratří a sester církve, ale také ve své druhé ženě, Jiřině Hübschmannové. I po její smrti zůstával až do svých posledních dnů živou součástí pardubického sboru. Sbor byl pro něj starostlivou duchovní rodinou, která na něj nepřestávala pamatovat. Do této sborové rodiny patřila také Liduška Vacková, která mu byla v posledních letech posilou svým přátelstvím.

    Poslední den jeho života na naší zemi 12. prosince 2022 mu byl průvodcem na cestě do nebeského domova, který očekával, jeho syn Pavel. Tentokrát se Pavel na nic nevyptával. Tušil, kam tatínkův život spěje, stejně jako věděl, kde je tatínkovo „domů“. Držel jen pevně Miloslava za ruku a tiše vyslovoval na jeho cestu slova jeho nejoblíbenějšího žalmu: „…Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bože můj, v němž naději skládati budu.“

    Miloslavova cesta na naší zemi skončila. Jeho víra však smrt jako definitivní konec nepřipouštěla. Ti, kteří ho měli rádi a sdíleli s ním jeho víru, vědí, že to byl jen další krok k naplnění jeho naděje na konečný návrat domů.

  • Víra. láska, život a naděje na pražském Žižkově

    Víra. láska, život a naděje na pražském Žižkově

    V pražské části Žižkov se nově schází skupina Církve adventistů sedmého dne, která je velmi živým a aktivním společenstvím. Vede ji kazatel Miroslav Starý, který společně s Miroslavem Kysílkem, dlouholetým kazatelem a vedoucím pracovníkem církve, zorganizovali sérii přednášek.

    V sobotu 12. listopadu se členové skupiny, přátelé a veřejnost sešli na první přednášce Miroslava Kysílka s názvem Hledající člověk – o víře. Další sobotu vedl Miroslav Starý a tématem byl Hledající Bůh – o lásce. Následující soboty přednášel opět Miroslav Kysílko o Následování Ježíše – o životě s Bohem a o Poselství Betlémské hvězdy – o naději.

    Přednášek se účastnilo okolo 30 lidí a staly se povzbuzením do další práce žižkovské skupiny, která plánuje několik dalších sérií přednášek v průběhu příštího roku. Na jednotlivé přednášky se můžete podívat níže a informace o žižkovské skupině najdete zde.

  • Ze života sboru CASD v Jindřichově Hradci

    Ze života sboru CASD v Jindřichově Hradci

    Začátkem prosince byl ze zámku v Jindřichově Hradci odvezen jeden z největších obrazů Petra Brandla do Prahy, aby prošel péčí restaurátorů před připravovanou výstavou ve Valdštejnské jízdárně v Praze v příštím roce. Jedná se o obraz s názvem „Josef egyptský se dává poznat svým bratřím“.

    Je otázkou, zda tento více než pět metrů dlouhý obraz už viděly všechny děti, které pravidelně přicházejí každou sobotu do své „školky“ v jindřichohradeckém Centru sociálních služeb v rámci bohoslužeb Církve adventistů sedmého dne. Jisté však je, že Josefův dramatický životní příběh popsat umějí. Kromě naslouchání příběhům z bible při bohoslužbách spolu s dospělými taky velmi často zpívají. A právě díky zpěvu, i tomu dětskému, získal zdejší sbor pověst společenství plného zpěvu a hudby, Potvrzuje to i Jana Vojáčková, duše celé komunity: „Jsme hudební sbor a rádi sloužíme i tímto obdarováním nejen v rámci bohoslužeb. Hudbou i zpěvem podporujeme různé charitativní aktivity pořádané ve městě a jeho okolí. Jsme moc rádi, že v našem sboru máme děti. S nimi a pro ně připravujeme zajímavá setkání nejen v sobotní školce, ale také skupinové akce Klubu Pathfinder v přilehlé Radouňce. Zdejší vedení obce zapůjčuje k setkávání dětí prostory kulturního zařízení. Mládežnická organizace tak může sloužit i dalším dětem přímo v místě i okolí.“

    Jednou z posledních hudebních akcí byl benefiční koncert na podporu dětských pacientů Žanetky a Toníčka organizovaný Nadací ADRA. Na akci se setkali lidé, kteří mají nejen rádi dobrou hudbu, ale také, jak Jana Vojáčková opět připomíná, „srdce na pravém místě.“ Hudba i zpěv zněla letos také v obci Lipnice, nacházející se nedaleko Jindřichova Hradce. Zdejší muzicírování členů jindřichohradeckého sboru provázel opět i program pro děti, probíhající v místním sportovním a komunitním centru a skončil s nadcházejícím večerem u ohníčku.

    Tajemník Českého sdružení Církve adventistů sedmého dne, David Čančík, který před několika týdny strávil sobotu ve společenství místních věřících, říká: „Do sboru v Jindřichově Hradci jezdím rád. A to ze dvou důvodů. Za prvé, před dvaceti lety jsem tam byl sám kazatelem a za druhé, a to je podstatnější, že je tam velice příjemná atmosféra. Milí lidé. Každý z nich má nějaké dary, kterými slouží, ať už přímo v daném společenství nebo i mimo ně. Prostě každý zná své místo ve službě druhým. A nedá mi to, abych některé z nich nejmenoval. Srdcem společenství je Jana Vojáčková. Ta o všech ví. Snaží se lidi spojovat. Vnáší mezi lidi pohodu, světlo a teplo. Jsou tam však i další, bez kterých by to nešlo. Myslím třeba na manžele Chytkovy. Mirek Chytka se věnuje hudbě. Má na starosti hudební produkci a zapojuje do ní i děti. S manželkou Olinkou, která je sborovou tajemnicí, se pak také věnují manželským setkáním. Je tam Ivo Vojáček, taková pevná opora pro Janu i společenství. Vzpomínám také na Krausovy. Beňa Kraus pracuje v současnosti jako kaplan v jindřichohradecké nemocnici, hraje na klavír, slouží slovem. Honza Procházka starší, tichý muž, je vedoucím sboru. A mohl bych popisovat dál, ale to už bych vyjmenoval celý sbor.“

    „Kazatelem zdejšího sboru je Petr Adame, který sem dojíždí z Českých Budějovic. Z Budějovic do Jindřichova Hradce přijíždí s kázáním nebo přednáškou i biblický pracovník Karel Bušta. Na činnosti sboru se významným dílem podílejí také manželé Monika a Marek Hilovští. Marek hraje na klavír a s spolu s vlastními čtyřmi dětmi se podílejí i na službě dětem v celém společenství. Klub Pathfinder vede Martin Daněk. Právě od nich budou děti nejspíš znát příběh ztvárněný na Brandlově obrazu s názvem „Josef egyptský se dává poznat svým bratřím“. Moc se mi líbí, že i starší lidé, od kterých by člověk snad už čekal, že přijdou na bohoslužby pouze jako posluchači, nesou díl odpovědnosti za jejich průběh. Přispívají kupříkladu čtením žalmů, dalších biblických textů nebo třeba i přednesem básně. Prostě v jindřichohradeckém sboru má každý svou roli, své aktivní místo.“

    Ještě závěrem roku, v čase adventu, chystají jindřichohradečtí další aktivity nejen u nich ve sboru, ale taky třeba 10. prosince „Vánoční zpívání“ v Dětském domově v Kamenici nad Lipou. Do Domova seniorů v Otíně pak o něco později dorazí nejen s hudbou, ale i s poselstvím Slova.

    Pokud se v příštím roce vydáte na výstavu děl Petra Brandla ve Valdštejnské jízdárně v Praze, určitě vás zaujme největší z vystavených obrazů. Budete přitom vědět, že obraz je z Jindřichova Hradce a že zobrazuje příběh o Josefu egyptském, o němž si, kromě jiných příběhů, vyprávějí děti v jindřichohradeckém sboru Církve adventistů sedmého dne. Možná, že některým z Vás, těm, kteří společenství sboru dobře znají, zazní v uších i jedna z melodií, kterou ve svém sboru místní často hrají.

  • K čemu slouží ADRA Dárek?

    K čemu slouží ADRA Dárek?

    Pomáhá lidem začít nový, lepší, důstojnější život.

    Poskytujeme chudým ženám nástroje a semena pro založení zahrádky, aby si mohly vypěstovat zeleninu a další plodiny jak pro vlastní spotřebu, tak pro prodej na trhu. Učíme je také pěstovat zeleninu za použití minimálního množství vody či pro komunitu hloubíme nové studny, aby měli lidé čistou a zdravou vodu. Po pečlivém zvážení možností pastvy, v místě s dostatkem vody pro zvířata, pořizujeme ženám či rodinám s dětmi kozy, aby si denně mohly nadojit mléko pro děti, přebytky mléka zpracovat a prodat.

    Letošní novinkou je založení chovného rybníku v Africe díky ADRA Dárku Zlaté rybky.

    Nezapomínáme ani na Ukrajinu, kde už 8 měsíců pomáháme. Olga, Inesa a tisíce dalších lidí si přejí přežít zimu. Na ně myslíme s ADRA Dárkem Zimní humanitární balíček.

    Zakoupením charitativního ADRA Dárku pomáháte lidem konkrétně, užitečně a na 100 % (100 % vašeho daru putuje na přímou pomoc lidem v nouzi).

    Vyberte si ten „svůj“ pravý dárek na www.adradarek.cz.

    Pomozte lidem získat dlouhodobý zdroj obživy a šanci postavit se na vlastní nohy.

    „Pomoc humanitárních organizací nám nemůže zajistit naprosté bezpečí, ale cítíme se díky ní přijímaní a můžeme si zachovat poslední zbytky důstojnosti,“ děkuje Farimata z Mali.

    A my děkujeme vám, že jste tu s námi pro druhé a „nezapomínáte na dobročinnost a štědrost, neboť takové oběti jsou Bohu příjemné“. (Žid 13,16)

    Martina Špinková, www.adra.cz

  • Zpráva z 20. zasedání Výboru Českého sdružení

    V neděli 4. prosince 2022 proběhlo pravidelné zasedání Výboru ČS.   

    Administrativní rozhodnutí

    • Plán akcí na rok 2023

    VČS odsouhlasil kalendář aktivit ČS a jeho oddělení. Kalendář bude zveřejněn na webu ČS CASD.

    Personální rozhodnutí

    • Žádost o nástupní praxi – Karel a Petra Klímovi

    1. 3. 2023 vstoupí do kazatelské nástupní praxe manželé Petra a Karel Klímovi. Místo výkonu NP určí lednový VČS.

    • Změna kazatele pro skupinu Praha-Melantrichova

    Skupina při sdružení Praha-Melantrichova má nově pověřené kazatele V. Vondráška a S. Sílovou.

    • Pověření ke kaplanské službě pro Aleše Zástěru

    Aleš Zástěra dostal od VČS pověření k nemocniční kaplanské službě, kterou bude vykonávat v nemocnici v Jindřichově Hradci.

    • Nástupní praxe ke kaplanské službě – Miloš Drastík

    VČS odsouhlasil záměr přijmout Miloše Drastíka ze sboru Protivín do kaplanské nástupní praxe
    a podpořit jeho službu v Hospici Athelas v Písku.

    Hospodářská rozhodnutí

    • Grantová výzva

    Na základě doporučení grantové komise VČS rozhodl o rozdělení 800.000,- Kč na jednotlivé projekty, které budou realizovány v roce 2023.

    • Rozpočet ČS

    VČS přijal vyrovnaný rozpočet ČS pro rok 2023.

    • Záměr nákupu bytů na důchod 

    VČS schválil záměr zakoupit byt na důchod pro manžele Stehlíkovy v České Třebové nebo blízkém okolí a byt na důchod pro manžele Martaskovy v Kladně. Byty budou ve vlastnictví ČS.

    • Smlouva s auditory  

    VČS na svém zasedání také odsouhlasil předloženou smlouvu s auditory, kteří zpracují audit účetní závěrky pro roky 2022–2024.

    Příští setkání Výboru ČS se uskuteční 29. ledna 2023.

Oznámení o souborech cookie ve WordPressu od Real Cookie Banneru