Je to příběh, kterých jsme v poslední době slyšeli mnoho. A přeci je jedinečný, tak jako je jedinečný život každého člověka.
Nadiia Zozulia žila s maminkou a synem v samém centru Kyjeva. Právě obsazení hlavního města Kyjeva bylo na počátku války asi nejdůležitějším cílem ruského útoku na suverénní zemi, na Ukrajinu. S nálety a blížící se frontou zmizel klid a jinak tak samozřejmý a všední pocit bezpečí, zmizela radost ze života naplněného prací a péčí o blízké.
Nejistota. Strach o syna, o maminku. Velká vzdálenost do nejbližšího krytu. A najednou bylo nejlepším východiskem všechno opustit a nastoupit do evakuačního vlaku směr – neznámá zem, neznámí lidé. „Uplynul rok a já si na to nemohu vzpomenout bez pláče,“ říká Nadiia.
Cesta dlouhá přes 42 hodin přivedla celou rodinu (i s kocourkem) nejprve do Hejnic a pak do Liberce. Pro aktivní ženu, jakou Nadiia je, bylo přirozené, že zde velmi brzy nabídla své znalosti a zkušenosti z psychoterapeutické praxe na Ukrajině.
Začala hledat organizace, které utíkajícím před válkou již pomáhaly nebo pomoc teprve rozjížděly. Její setkání s vedoucím Dobrovolnického centra ADRA Liberec Michalem Čančíkem vedlo k dnes již více než roční intenzivní a velmi přínosné spolupráci.
„Byla jsem přizvána k projektu dětského centra Slunéčko, jehož potřebám dokořán otevřela své dveře místní křesťanská Církev adventistů sedmého dne.
Nejprve bylo mým úkolem pomoci dětem i jejich maminkám vyrovnat se s nastalou situací. Psychicky se adaptovat. Ale po odchodu koordinátora celého projektu jsem začala centrum vést a rozvíjet. Spolu s úžasným týmem spolupracovníků i dobrovolníků jsme vytvořili vzdělávací program na způsob školky, který doposud pomohl více než 200 dětem.
Tento projekt poskytl zaměstnání 12 uprchlíkům a minimálně dalších 30 uprchlíků se zapojilo jako dobrovolníci. Pomoc tak byla nablízku i jejich maminkám, kterým možnost „školky“ dala šanci začít pracovat.
Slunéčko se stalo místem setkání s dalšími příchozími z Ukrajiny i se členy místní ukrajinské komunity. A místem vzájemné pomoci – ʼčlověk člověku tu je opravdu bližnímʻ.
Centrum mělo zajištěnu podporu nejprve do srpna 2022, ale podařilo ji prodloužit do června tohoto roku, za což všem, kdo projekt podpořili, patří velký, velký DÍK.
Těžko vyjmenovat dlouhou řadu těch, kdo byli projektu nápomocni. Jen pro příklad: V současné době spolupracujeme s pizzerií La Piazza, která dodává dětem obědy podle speciálně upraveného menu. Ale rozličné pomoci se nám dostalo od mnoha lidí.
Jsem také moc vděčná za místního pastora Marka Jonáše.
Pro mne a pro syna je tento kostel místem nového začátku. Děkuji za tuto pomoc Bohu,“ shrnuje Nadiia Zozulia.
