Jeden z pražských sborů Církve adventistů sedmého se od roku 1992 shromažďuje v kapli Thomayerovy nemocnice. Tento sbor je specifický nejen tím, že do něj svým členstvím patřila mnoho let řada administrátorů i pracovníků církve se svými rodinami, ale rovněž i netradiční otevřeností k lidem různých sociálních vrstev se vstřícným přístupem k jejich rozdílnému vnímání světa.
Snad nejhlubší stopu, nejen co se délky péče o sbor týče, zanechal ve společenství kazatel Jiří Beneš, který byl právě ve zdejší kapli roku 2002 vysvěcen a oddělen ke kazatelské službě.
V sobotu 2. září navštívil sbor v kapli Thomayerovy nemocnice předseda Českého sdružení Církve adventistů sedmého dne, Vít Vurst, i se svou rodinou, aby se ujal svého obvyklého úkolu, kterým bývá uskutečnění oficiální výměny kazatelů. Současný kazatel krčského sboru Josef Dvořák byl totiž z rozhodnutí výboru Českého sdružení církve jmenován kaplanem Křesťanské střední, základní a mateřské školy Elijáš v Praze-Michli. Na jeho místo byla povolána kazatelka Soňa Sílová.
Josef Dvořák doprovázel krčský sbor poslední čtyři roky. Nebyla to nejšťastnější doba, nejen pro sbor, ale ani pro celou společnost. Karanténní kovidová opatření na řadu měsíců přerušila normální život sboru, především jeho pravidelná sobotní shromáždění. Pro Josefa Dvořáka to znamenalo ztížený způsob pastorační péče i komunikace s věřícími. Nicméně, i v tomto sboru z iniciativy věřících vzniklo velmi brzy propojení mezi členy způsobem nejsoučasnějším. A propojení zafungovalo! Vzájemné virtuální napojení a sdílení informací, pro život komunity tak důležité, zažehnalo nebezpečí rozkladu společenství. Přenos bohoslužeb se pak natolik osvědčil, že trvá dodnes a je k užitku nejen lidem z krčského sboru, ale i pro široké spektrum dalších zájemců o návštěvu bohoslužby v kapli Thomayerovy nemocnice přes internet.
Josef Dvořák na začátku sobotní bohoslužby oslovil nejdříve děti. Ve svém vyprávění připomenul čin egyptské princezny. Vznešená žena patřila ke skupině Božích nepřátel. Tak ji možná z pochopitelných důvodů vnímali i zotročení Izraelci. Přesto to byla právě ona, která zachránila jejich budoucího vůdce. Není tedy dobré „škatulkovat“ lidi. Pro zlé chování některých nelze odsoudit každého, kdo se zdá vnějšími znaky k nim patřit.
Posléze pak v rámci loučení, kdy se před kazatelnu přišla rozloučit se sborem i jeho žena s dětmi, oslovil Josef Dvořák celé shromáždění. Poděkoval za podporu členů sboru, za jejich modlitby a jejich vnímavost k nesení odpovědnosti za sbor. Setkávání s nimi, navzdory nepřízni času, znamenalo pro něj vždy novou inspiraci. Předáním kytice manželce Josefa Dvořáka, Samuele Dvořákové, vyjádřilo shromáždění svou vděčnost za vše, co mohli prostřednictvím celé rodiny od Pána Boha po čtyři roky přijímat.
Kyticí pak také přivítali starší sboru i kazatelku Soňu Sílovou, pověřenou od tohoto září, vedle péče o sbor věřících na Smíchově, i péčí o sbor v Thomayerově nemocnici. Většina zdejších sester a bratrů Soňu Sílovou zná. Jejím kázáním ve stěnách zdejší kaple v minulosti častokrát a s vděčností rádi naslouchali. Ani tentokrát její řeč posluchače nezklamala. Nebyla naplněna žádnými planými sliby. Soňa Sílová připustila, že má své limity, přesto práci se sborem v Thomayerově nemocnici vnímá jako povolání a chce být pro zdejší svěřené společenství oporou. Přitom textem žalmu sto osmnáctého, který se zdá být jejím současným motem i motivací pro její práci, „…neboť jeho milosrdenství je věčné!“, odkázala k tomu, na jehož pomoc spoléhá. Snad v tu chvíli připomenutým textem vyjádřila i pocity vděčnosti většiny přítomných.
Kázáním oslovil shromáždění i Vít Vurst. S odkazem na výzvu proroka Jeremiáše, proroka, který je spíše vnímán jako osobnost k smrti utrápená a tragická, připomněl posluchačům, kde je jejich místo mezi jejich blízkými, stejně jako ve společnosti. Jeremiáš vyzýval ty, kteří museli nedobrovolně opustit domov a usídlit se v místě pro ně nepříliš vlídném, aby se životu i soužití s novými lidmi nebránili. I my, podle slov kazatele Vítka Vursta, patříme do tohoto světa a je Boží vůlí, abychom se v něm rozvíjeli, byli k pomoci druhým a stali se posly pokoje i radosti. I v dnešní době si Pán Bůh přeje mít lidi, kteří se ochotně ujímají péče nejen o své nejbližší, ale i práce pro všechny, kteří hledají pomoc a podporu.
O přípravu společného oběda po bohoslužbě se postaraly z donesených zdrojů především místní sestry. S jeho spořádáním se ovšem, jako obvykle, postarali s chutí nakonec všichni přítomní. Nezůstalo však jen u jídla. Příjemnou atmosféru následujících chvil vytvářeli především tři z už výše uvedených, Soňa Sílová, Josef Dvořák a Vít Vurst. Svou bezprostředností a otevřeností zaujali posluchače. Nevyhýbali se přitom ani „na tělo“ pokládaným otázkám.
Krčský sbor s necelou stovkou členů, dětí, mládeže i dalších lidí, kteří sem přicházejí, přijímá změnu jako součást pozitivních proměn života každého z nich. Smí tak činit právě pro jistotu, jež v sobotu 2. září zazněla v jednom z proslovů: „…neboť jeho milosrdenství je věčné.“
