Rumburský sbor Církve adventistů sedmého dne není nikterak velkým sborem. Jeho přibližně třicet členů však tvoří živé společenství, které se neschází jen k pravidelným sobotním bohoslužbám, ale rozvíjí řadu dalších aktivit, jež otevírají možnosti setkávání lidem z města i okolí. Sbor pečuje o „knihobudku“ ve městě, do níž, kromě jiných knih, umisťuje i řadu zajímavých publikací s náboženským obsahem.
Věřící se také pravidelně setkávají se svými přáteli v rámci víkendového pobytu v horské chatě Rezek. Na Nový rok rovněž zvou své přátele ke společnému prožívání jednadvacetidenního postního období spojeného s modlitbami. Ne každý se v tomto období nutně vzdává jídla. Spíš jde o čas, vzdání se třeba aktivit na sociálních sítích či jiného povrchního rozptylování. Smysl půstu tedy zdejší věřící vnímají jako možnost intenzivnějšího prožívání života s Bohem. Půst kupodivu vzbuzuje zájem i mezi nečleny sboru. Lidé cítí, že vzdáním se některých věcí u nich dochází k prohloubení vnímavosti při hledání důležitých a základních odpovědí týkajících se smyslu života. Ze všeho nejdůležitější je však pro členy sboru, podle vyjádření místního kazatele Marka Jonáše, budování osobních vazeb a přátelství.
Specifikem zdejšího sboru, především proto, že město Rumburk leží v blízkosti hranic s Německem, jsou jeho přeshraniční aktivity. U jejich počátku stála rodina Godlových, která se na základě internetových přednášek a následným křtem stala součástí rumburského sboru. Okolnosti spojené především s pracovními možnostmi tuto rodinu zavedla až do Drážďan. Ani tam však nezapomněli na svůj rumburský sbor, stejně jako na své poslání stát se šiřiteli evangelijní zvěsti. Během krátkého času vytvořili kolem sebe skupinu přátel, se kterými se scházeli ke studiu Bible. Postupem času se za podpory Českého sdružení napojili na jeden s drážďanských sborů Církve adventistů sedmého dne. Přesto však dál zůstávají v intenzivním spojení se sborem v Rumburku. A to nejen z důvodu jazykové rozdílnosti, ale především proto, že tento sbor vnímají jako svůj duchovní domov.
Významnou událostí a plodem misijního úsilí manželů Godlových se k radosti všech věřících v rumburském sboru stal křest sedmi mladých lidí. Uskutečnil se letos 22. července. Obřad křtu v klínu přírody se natrvalo vryl do paměti nejen těch, kteří ponořením stvrdili svou smlouvu s Bohem, ale i všech, kteří se obřadu mohli zúčastnit. Přírůstek do duchovní rodiny rumburského společenství se stal povzbudivou odpovědí na jejich modlitby. Vnímají jej s vděčností. Odpovědnost za nově pokřtěné nese kazatel Marek Jonáš jako součást své práce kazatele. A zdá se, že tak činí s velkou radostí. Říká: „Vždyť jsem je křtil a dokonce některé z nich i oddával. Jsme v kontaktu především prostřednictvím online nástrojů. Přesto se s nimi rád setkávám i osobně. Do Drážďan zajíždím především, abych jim vysloužil Večeři Páně. Vím, jak moc záleží na mé podpoře v jejich duchovních zápasech, v jejich radostech i nesnázích.“ Samozřejmě, že taková péče si z kazatelovy strany žádá více času. Nezdá se však, že by kdy takto stráveného času kazatel litoval. Vždyť právě sdílení nadšení a účast na misijním úsilí manželů Godlových pro něj znamená velké povzbuzení. Vnímá je jako zřetelné Boží přiznání a ujištěni o smysluplnosti jeho práce.
