Autor: Ingrid Škábová

  • TOUHA PO POKOJI – biblická PF na rok 2023

    TOUHA PO POKOJI – biblická PF na rok 2023

    Jako každý rok Vám společně s ČBS nabízíme biblická PF, která mají dvojí užitek, vyjádříte přání do nového roku a zároveň věnujete hodnotný biblický text, vybraný tak, aby snad oslovil i člověka, který Bibli naprosto nezná.

    Přání má moderní design a je zdobeno kultivovanými perokresbami. Výběr textů je z Bible – Slovo na cestu – a má název TOUHA PO POKOJI. Vybrané texty reagují na současnu situaci, kdy je mnoho lidí zklamáno nestabilitou a nejistotou světa. Texty hovoří o pokoji a naději, kterou dává Bůh, a jsou vybrány ze Starého i z Nového zákona.

    Věříme, že je mnoho situací, kdy je možné PF použít, a to při osobních setkáních, vložené do knihy nebo dárku, ale i na velkých akcích. Je hezké najít příležitost darovat toto PF přátelům, sousedům, kolegům nebo naprosto neznámým lidem. Protože pokoj a lepší výhled do budoucna je právě to, co teď potřebujeme.

    Pokud vám PF zůstanou až do nového roku, je možné odtrhnout vrchní list, který tvoří PF přebal, a zůstane sešitek biblických textů (10 stránek textu), který je možné věnovat i k jiným příležitostem během celého roku.

    Máte-li o PF zájem, objednávejte přes jednotlivé sbory CASD nebo přímo zde.

  • Mexiko – země plná pestrých barev, chutí, umění, památek a života

    Mexiko – země plná pestrých barev, chutí, umění, památek a života

    Připojte se k nám a pojďte se dozvědět o Mexiku, o jeho lidech, pestré přírodě, bohaté kultuře, bouřlivé historii a těžkostech, se kterými se potýká v dnešní době.

    Svými obrázky a vyprávěním nás provedou Markéta a Noe Dominguezovi.

    On-line přednáška se koná v pondělí 28. listopadu 2022 od 19. hodin a připojit se k nám můžete zde.

  • První a jedinečný překlad Nového zákona do romštiny se narodil v Třebechovicích pod Orebem

    První a jedinečný překlad Nového zákona do romštiny se narodil v Třebechovicích pod Orebem

    Třebechovice pod Orebem jsou známy především díky betlému, jenž dominuje sbírce přibližně čtyř set dalších betlémů ve zdejším muzeu. Záběry na Proboštův betlém se  totiž minimálně jednou za rok objeví v televizi, aby okouzlily vánoční náladou zjihlé diváky svou pohyblivou krásou. Zato o hoře, či spíše o vrchu, jehož jméno je obsaženo v názvu městečka s přibližně šesti tisíci obyvateli, dnes už sotva kdo něco ví. Své biblické jméno získala od Husových následovníků. Ti se zde poprvé sešli 20. dubna 1420 a svými snahami o obrodu církve se brzy stali výraznou součástí husitského hnutí.

    Místo k setkávání v Třebechovicích pod Orebem našla v současnosti i skupina adventistů sedmého dne. Věřící se zde scházejí k pravidelným sobotním bohoslužbám. Kromě obvyklého výkladu biblických textů a kázání zní v těchto místech hudba a zpěv. Aktivním zpěvákem i hráčem na kytaru, tedy tím, který udává hudbě rytmus i tón, je Koloman Staněk. O jeho chuti a radosti ze zpěvu není pochyb. Hudba a zpívání však není jeho jedinou radostí. Přibližně před patnácti lety ho moc slova Božího – Bible – přivedla k zajímavému rozhodnutí. On sám to vyjádřil takto: „Začátkem devadesátých let mi Pán skrze Ducha svatého předal svoji vůli, abych přeložil Nový zákon do romštiny. Byl jsem tím zaskočen, protože jsem nic takového předtím nedělal. Nevěděl jsem, jestli bych vůbec něco takového dokázal. Říkal jsem Pánu, že k tomu nic nemám, žádné potřebné věci – propisky, nějaké zápisníky, zkrátka nic. Najednou na druhý den přinesla jedna paní tašku plnou prázdných poznámkových knih, o den později další paní tašku asi se stovkou propisek. Tak jsem si řekl, že se budu muset asi do toho překladu pustit.“ 

    Někomu by jeho rozhodnutí mohlo připadat jak nerozvážná troufalost. Kolomanovi chybělo patřičné vzdělání. Překládat z původního jazyka by sotva dokázal. Nad podobnými překlady pracují celé týmy odborníků řadu let. Navzdory a u vědomí tohoto hendikepu se Koloman s pokorou do překládání přece jen pustil. Velmi často se přitom obracel na své starší přátele z romské komunity. U nich si ověřoval srozumitelnost výrazu a myšlenek přeložených vět. Se složitějšími pasážemi požádal o pomoc s přihlédnutím k původnímu textu teologa Daniela Hrdinku. Posléze mu pak se vstřícnými radami týkajícími se především romské gramatiky a práce na korekturách přispěl romista z Univerzity Pardubice, Mgr. Zbyněk Andrš, PhD.

    Ručně zapisované překládání do výše zmíněných zápisníků trvalo Kolomanovi dvanáct let. Následující tři roky vyplnilo cizelování textu a jeho příprava do tisku. Kniha získala úhlednou úpravu s ozdobnými iniciálami připomínajícími věhlasnou kralickou šestidílku. Nakonec se našli i ochotní dárci, kteří podpořili výtisk knihy, a tak se po patnácti letech mohla práce, o níž Koloman vyznává, že byla vykonána z Božího pověření, šťastně dokončena. Nový zákon „O Névo Zákonos“ byl slavnostně uveden 15. listopadu 2022 v Komunitním prostoru Smíchov v Praze.

    Přítomný evangelický farář pro menšiny Mikuláš Vymětal prohlásil: „Vydání celého Nového zákona v romštině pokládám za nejvýznamnější křesťanskou událost roku 2022 v České republice.“

    Dál každou sobotu Koloman Staněk zpívá, hraje a vykládá Písmo ve společenství Církve adventistů sedmého dne v Třebechovicích pod Orebem. S radostí a oprávněnou pýchou přitom otevírá text ve svém mateřském jazyce. „Možnost číst Písmo ve vlastní řeči, to mne stále ještě přivádí k slzám,“ říká a skutečné slzy v jeho očích to potvrzují.

    Zdá se, že překladatelskou prací Kolomana Staňka se do povědomí nejen romské, ale i křesťanské komunity, zapíše i šestitisícové městečko Třebechovice pod Orebem jako místo, ve kterém se podařilo prolomit hráz mlčení Božího slova, mnohdy způsobenou přehlížením a pohrdáním většinovou společností. Romský překlad Nového zákona „O Névo Zákonos“ se právě z Třebechovic pod Orebem vydává na cestu mezi své čtenáře!

  • Spolu na Brumlovce se tentokrát můžete potopit a zachraňovat

    Spolu na Brumlovce se tentokrát můžete potopit a zachraňovat

    Spolu na Brumlovce je projekt, v rámci kterého probíhají úterní setkání všeho druhu. Hostem úterního večera 22. listopadu od 18:30 bude Karel Lukáš, bývalý důlní záchranář a instruktor potápění.

    Interaktivní večer s přednáškou, diskuzí i praktickými ukázkami pořádá Společenské centrum Bethany, jehož cílem je naplňovat a obohacovat duchovní potřeby lidí, a to nejen věřících. Společenské centrum slouží jako platforma, kde se pořádají kulturní, duchovní a vzdělávací programy pro širokou veřejnost.

    Více o činnosti SC Bethany najdete zde.

  • Nová přátelství a vzájemná podpora uprchlíků z Ukrajiny na cestách po Liberecku.

    Nová přátelství a vzájemná podpora uprchlíků z Ukrajiny na cestách po Liberecku.

    Cheorghe Ciornei žije v Čechách už čtyři roky. Za tu dobu se naučil dobře česky a až do letošního února žil jako většina z nás plně zaměstnán prací i starostí o rodinu. Válka na Ukrajině z pochopitelných důvodů zasáhla silně i do jeho života. S příchodem prvních uprchlíků, složených především z žen a dětí, se zapojil aktivně do pomáhání. Obrovskou předností byla v jeho případě znalost jak češtiny, tak ukrajinštiny. Všude ho bylo zapotřebí ke zprostředkování komunikace mezi místními a příchozími a Cheorghe byl opravdu na „roztrhání“.

    Už v březnu ve spolupráci s pracovníky liberecké knihovny se podílel s ostatními dobrovolníky na přípravě setkání přímo v knihovně. Během jednoho týdne se podařilo připravit hodnotný program a na setkání samotném se pak spontánně vytvořil program pojmenovaný Ukrajinský klub, který v rámci Liberecké knihovny funguje pravidelně dodnes. Činnost klubu se nesoustředí jen v knihovně. Řada akcí pro děti je připravena i v libereckém kostele Církve adventistů sedmého dne. Na náplni činnosti Ukrajinského klubu se také výrazně podílí Dobrovolnické centrum ADRA Liberec.

    Ještě na jaře přišel Cheorghe Ciornei, který mimo jiné zastává v libereckém sboru Církve adventistů sedmého dne spolu s Janem Brodským služebnost staršího sboru, s dalším nápadem. Naplánoval pro uprchlíky výlety za město. Vycházel přitom z vlastní zkušenosti, kterou popsal následujícími slovy: „Ukrajinky a Ukrajinci i jejich děti tady nemají nikoho známého. Neznají se ani mezi sebou, protože sem dorazili z různých koutů Ukrajiny. Chybí jim pevnější vztahy založené na vzájemné komunikaci. Nu a kde jinde se dá bez problémů a přirozeně navzájem komunikovat? Na cestě přece! Liberec má překrásné okolí a tak jsme se začali vždy jednou za měsíc vydávat na cesty za město. Vystoupali jsme samozřejmě na Ještěd, vydali se do Mimoně, obce Bílý Potok a také do města Hejnice. Těch osm, deset hodin společného putování znamená pro jeho účastníky spousty příležitostí k rozhovorům, příležitostí k sblížení. Mám radost, že je o pravidelné putování stále velký zájem.“

    Na výlety vyráží více než sto lidí. Zajímavé je i složení účastníků. Odráží se v něm tragédie války. V té zatím nejpočetnější skupině o celkovém počtu 111 výletníků bylo pouze pět mužů, šedesát šest dětí a zbytek tvořily převážně jejich maminky nebo babičky.

    Některé účastnice výletů přicházejí na další akce, k nimž patří i studium Bible přímo v libereckém kostele. To vede místní kazatel Marek Jonáš. Snažím se jako kazatel zapojovat do aktivit, jež vnímám jako potřebné a nesu za ně odpovědnost. Samozřejmě v mnohém mě limituje jazyková bariéra. Žel, patřím do generace, která se už neučila rusky, a to je velký hendikep. Myslím, že se v práci s Ukrajinským klubem ukázala velká potřeba sounáležitosti Ukrajinců a přirozená touha si vzájemně pomáhat. Mnozí ukrajinští dobrovolníci – členové libereckého sboru – vykonali v rámci Ukrajinského klubu, ale také v rámci dětského centra Slunéčko, mnoho dobré práce. Jejich vliv vzbudil mezi Ukrajinci i zájem o studium Bible. Zdá se mi, že se tak stalo především proto, že jsou Ukrajinci mnohem vnímavější, snad i díky jejich náboženské tradici, k duchovním věcem, než my Češi.“

    Za zmínku ještě stojí účast přibližně padesáti Ukrajinců na akci Noc kostelů. Krátkým proslovem je večer uvítal kazatel Marek Jonáš, po němž následoval společný zpěv ukrajinských písní a také komentovaná prohlídka kostela.

    Ukazuje se, že spolupráce s Libereckou knihovnou, Dobrovolnickým centrem ADRA Liberec i účast členů libereckého sboru Církve adventistů sedmého dne na společných aktivitách poskytuje dostatečnou podporu těm, kteří u nás našli dočasné útočiště před válkou, a dává jim pocit jistoty, že se na ně nezapomíná a že se nejen o jejich trápení ví, ale že na nesení svých bolestí nejsou sami.

Oznámení o souborech cookie ve WordPressu od Real Cookie Banneru