Blíží se vánoční čas. Lidé se těší na to, že si odpočinou, budou mít alespoň na chvíli klid a stráví čas se svými nejbližšími. Jeden střelec všechno změní. Někteří zemřou, jiní přijdou o své děti, sourozence, partnery. Někteří se budou s následky tragédie potýkat celý život.

Ať chceme či ne, událost z 21. prosince z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se nás dotýká. A to jsme u toho vůbec nemuseli být, nebo jsme nemuseli nikoho, kdo tam byl, znát. A přesto. Mnozí z nás zažívají bolest a vnitřní ticho. Není co říct. Nejsou slova. Nerozumíme a nechápeme. Vyjadřujeme lítost a upřímnou soustrast a spoluúčast všem postiženým rodinám.

Čas, který je před námi, je prostorem pro naše ztišení a zastavení. Je prostorem pro naše modlitby. Pro modlitby za ty, kteří zůstali, kteří se vyrovnávají s nečekanými ztrátami. Je prostorem pro modlitby za ty, kteří přežili, kteří se s tím, co zažili, budou vyrovnávat po zbytek života.   

Nadcházející čas je také možností vyjádřit úctu i zasahujícím složkám, ke všem obětavě, rychle a profesionálně zapojeným. Není čas sdílet neověřené informace, zpochybňovat práci zodpovědných lidí, vyvozovat různé nepotvrzené závěry. Není čas na spekulace. Jako věřící lidé máme vést lidi k Bohu, máme za lidi bojovat na modlitbách a přinášet naději. Právě teď a právě v této chvíli. 

Tento čas je také příležitostí být oporou lidem, kterých se tragédie dotkla nejrůznějšími způsoby. Nemusí to vůbec být lidé, kteří byli „blízko“. Jsou lidé, kteří jsou tím vším zaskočeni, cítí smutek a neví, co s tím. Jsou lidé, kteří cítí úzkost a strach.

Vláda České republiky vyhlásila na 23. prosince státní smutek. Dále vyzvala občany, aby v tento den ve 12:00 hodin uctili oběti této tragédie minutou ticha.

Přemýšlejme, jak můžeme vyjádřit sounáležitost s oběťmi a jejich rodinami. Jsme součástí společnosti. Nejsme odtrženi od reality. A i v této situaci můžeme být společenstvími, která přinášejí přijetí, naději, modlitby, prostor a bezpečí.

K příběhu o narození Ježíše patří žel i smutná záležitost – zabití malých chlapců v Betlémě. Narodí se Mesiáš, a přesto se dějí zlé věci. Bůh zatím nesprovodil všechno zlo z tohoto světa. Věříme tomu, že se tak jednoho dne stane. Díky Ježíši, který vyrostl, zemřel a vstal z mrtvých, máme naději. Naději, že se s ním jednoho dne potkáme tváří v tvář. Naději, že jednoho dne už nebude žádná smrt, žádná bolest. Věříme, že to nejlepší je teprve před námi. Ale pořád jsme na této zemi. Proto v těchto okamžicích plačme s plačícími, modleme se, nebuďme lhostejní a přinášejme pokoj od Boha do nepokojného světa.

Prosíme Tě, Bože, buď svojí silou a milosrdenstvím s těmi, kterých se tragédie dotkla nejblíže, a buď i s námi ostatními ve všem, co cítíme a v čem se nacházíme. Amen.