České sdružení Církve adventistů sedmého dne (interní web Adventistů v Čechách)

Rubrika: Ze sborů

  • „Červený kostel“ si prohlédli i uprchlíci z Ukrajinského klubu. Díky ADŘE.

    „Červený kostel“ si prohlédli i uprchlíci z Ukrajinského klubu. Díky ADŘE.

    Netradiční pohled na Liberec z ochozu věže novorománského kostela svatého Vincence z Pauly na Perštýně nabídla Noc kostelů v pátek 10. června.

    Do projektu se letos v Liberci zapojilo 12 kostelů a modliteben, v celém Libereckém kraji jich bylo přes 70. “Cílem Noci kostelů je přivést lidi do kostelů, modliteben, případně dalších objektů různých církví a ukázat jejich duchovní, ale i architektonickou a uměleckou hodnotu,” vysvětlila náměstkyně hejtmana pro kulturu a památkovou péči Květa Vinklátová.

    Liberecký kostel sv. Vincence z Pauly postavený na konci 19. století, který většina Liberečanů zná díky jeho fasádě jako “červený kostel”, patří Církvi adventistů sedmého dne. V 70. letech minulého století ho koupila za 30 tisíc korun jako ruinu a vlastními silami si pak adventisté kostel zrekonstruovali.

    Do Noci kostelů se “červený kostel” zapojuje pravidelně, letos tam zároveň připomněli 30 let působení mezinárodní humanitární organizace ADRA, kterou právě tato církev založila. “Už odpoledne jsme sem pozvali Ukrajinský klub, což je projekt, který organizujeme ve spolupráci s libereckou knihovnou,” řekl vedoucí dobrovolnického centra ADRA Michal Čančík.

    V podvečer se kostel otevřel pro veřejnost, do otevřených dveří mířily desítky lidí. “Chodíme každý rok do jiného kostela, nejsme věřící, a tak je to pro nás příležitost si kostel prohlédnout a podívat se i tam, kam bychom běžně nemohli,” řekla jedna z návštěvnic, která na prohlídku dorazila i s dětmi.

    Reportáž Tomáše Mařase (autor úvodní fotografie) z redakce Českého rozhlasu.

  • Plzeňský Klíč slaví 20. výročí své existence

    Plzeňský Klíč slaví 20. výročí své existence

    V plzeňských Slovanech na Koterovské ulici byl 29. června 2002 založen sbor Církve adventistů sedmého dne, jehož členy tvořilo několik lidí z mateřského plzeňského sboru, další lidé pak přišli do společenství po evangelizaci v letech 2002–2004. Toto výročí si během roku chtějí „klíčníci“ připomínat několika vzpomínkovými bohoslužbami s kazateli, kteří v tomto sboru působili jako duchovní.

    Členové sboru vyjádřili ochotu služby pro své bližní mimo jiné založením občanského sdružení Klíč Plzeň v lednu 2004, které ve stejných prostorách provozuje Klubové centrum Klíč, jež pořádá celou řadu kulturních, zdravotních, ale i duchovních aktivit. Navštívit Klíč můžete i při dopoledních sobotních bohoslužbách vždy od 9:30 hodin.

    Jste srdečně zváni jak k návštěvě bohoslužeb, tak i webových stránek, na kterých se dozvíte více o činnosti Klubového centra Klíč.

  • Je těžké přijmout, že je v mé zemi válka

    Je těžké přijmout, že je v mé zemi válka

    Rozhovor s Yevgeniyem Chebanem, kazatelem sboru Praha – Kobylisy

    Na začátku tohoto roku jsi nastoupil do služby kazatele v ČS. Za několik málo týdnů vypukla válka na Ukrajině, a nejen do České republiky zamířily tisíce uprchlíků. Ve sborech ČS je nyní okolo 600 lidí, kteří mluví rusky nebo ukrajinsky. To samozřejmě radikálně proměnilo službu, do které jsi původně nastoupil. Rád bych ti položil několik otázek.

    Pověz nám něco o sobě – odkud pocházíš, o své rodině, svých studiích.

    Jsem z Ukrajiny z regionu Oděsa, poblíž Černého moře. Pocházím z adventistické rodiny. Mám manželku a dvě děti. Synovi je 9 let a dcera je 12letá. Jako dítě jsem vyrůstal ve sborové budově, a tak jsem se přirozeně zapojoval do sborového dění. Neuměl jsem si to bez sborového života vůbec představit. To mělo samozřejmě vliv na mé rozhodování o budoucnosti. Jako středoškolák jsem studoval agronomii. Můj starší bratr studoval teologický seminář v Zaokském (Rusko). Měl jsem možnost vidět, jak studium pozitivně ovlivňovalo jeho život. Díky tomu jsem se i já rozhodl v roce 2000 pro studium na této škole.

    Po studiu jsi nastoupil do kazatelské služby?

    Ano, po studiu teologie jsem absolvoval roční praxi v Jihoukrajinském sdružení ve městě Mykolaiv. Jako samostatný kazatel jsem pak sloužil dva roky v Arcizu, následně tři roky ve Voznesensku, pak jsem byl přeložen na Krym. Zde jsem sloužil čtyři roky ve Feodosii a v městečku Lenino.

    Jak ses dostal do České republiky?

    V roce 2014 jsme s rodinou chtěli odcestovat do USA, kde jsem měl absolvovat magisterské studium na Andrewsově univerzitě. Po obsazení Krymu Ruskem nám však ve Spojených státech odmítli dát vízum – právě proto, že jsme byli z Krymu. Protože jsme již měli sbaleno a situace na Krymu nevypadala dobře, odcestovali jsme místo toho do České republiky. Zde jsem znal bývalého kolegu Andriye Shamraye. V České republice jsem nejprve začal pracovat na stavbě, protože tak jsem měl možnost dostat pracovní povolení. Pak jsem pracoval jako řidič kamionu a poznal díky tomu vaši krásnou zemi. Následně jsem pracoval jako taxikář a nakonec jako doručovatel balíků u České pošty.

    Co tě přivedlo k tomu, že jsi opět kazatelem?

    Vše, co jsem v ČR dělal, nedávalo mému životu skutečný smysl. Cítil jsem, že to není místo pro mě. Tenhle můj vnitřní nepokoj se setkal s oslovením od vedení Českého sdružení a já jsem v tom rozpoznal odpověď na mé vnitřní otázky.

    O situaci Ukrajinců máme zprávy z médií, ale jak prožívají válku adventisté na Ukrajině?

    Jako všichni lidé i oni jsou vnitřně rozervaní. Cítí bolest, smutek a mají spoustu vážných otázek. Kde v tom všem, co se děje, je Bůh a proč se odehrávají takové hrůzy. To, co jim zůstává, je modlitba. Nevědí ale, jak reagovat. Na druhou stranu válka povzbudila řadu členů k tomu, aby začali velmi pomáhat druhým, aby tu byli pro druhé. Mnoho lidí (neadventistů) přijímá pomoc v našich sborech zejména na západě země. V místech těžkých bojů se sousedé našich sborů chodí ukrývat do našich modliteben, protože věří, že církev je pod Boží ochranou. V sobotu, když probíhá bohoslužba, jsou naše modlitebny naprosto plné. Většina lidí jsou sousedé z okolních domů.

    Na Ukrajině je asi 40 000 adventistů. Dá se odhadnout, kolik z nich odešlo do zahraničí a kolik zůstalo?

    Nevím, kolik lidí odešlo, nevím, kolik lidí zahynulo. Skutečný obraz bude možné vidět, až to skončí.

    Většina mužů na Ukrajině zůstala. Můžeš říci, jak adventisté „bojují“/pomáhají?

    Mnozí muži se zapojují v domobraně. Kopou zákopy, připravují jídlo, zabezpečují kryty, zabezpečují památky, aby nebylo vše zničeno. Podílejí se na ostraze objektů, a to beze zbraní. Věnují se dobrovolnické práci, která je potřeba.

    Co na tebe v posledních týdnech nejsilněji zapůsobilo?

    Bylo pro mě těžké přijmout skutečnost, že v mé zemi je válka. Velmi těžce zpracovávám, že mnoho rodin muselo odejít a jako rodiny se rozdělit bez jistoty, že se znovu uvidí. Velmi silně a pozitivně však vnímám, kolik lidí se zapojilo do pomoci potřebným. Moc si vážím i toho, jak Ukrajinu a lidi utíkající z války podporují Češi.

    Jak můžeme pomáhat my, kteří žijeme v zemi, kde se neválčí?

    Už se hodně udělalo, lidé utíkající z Ukrajiny zde nacházejí bezpečné zázemí. Určitě však potřebujeme trpělivost a pochopení. Mnoho lidí dalo k dispozici svůj byt, svůj osobní prostor cizím rodinám. To je ale v průběhu doby potenciální riziko možných nedorozumění a napětí.

    Co bys chtěl zdůraznit na závěr našeho rozhovoru?

    Všichni známe příběh biblického Josefa, kterého prodali jeho vlastní bratři. Josef poté skončil v Egyptě jako otrok. Velmi mě posiluje to, jak Bůh velkou nespravedlnost a bolest obrátil ve spasení mnoha lidí. Věřím, že Bůh má vládu i nad situací na Ukrajině a promění ji v něco pozitivního.

                                                                                       Děkuji ti za rozhovor. David Čančík

  • Setkání s Haydnem: Sedm posledních slov Vykupitelových na kříži

    Setkání s Haydnem: Sedm posledních slov Vykupitelových na kříži

    V roce 1785 byl hudební skladatel Joseph Haydn osloven prosbou, aby pro katedrálu ve španělském městě Cádizu zkomponoval pro velikonoční bohoslužbu hudbu k sedmi slovům Ježíše Krista na kříži. Haydn vytvořil ojedinělé a originální dílo na téma vykupitelské smrti Ježíše Krista – „Sedm posledních slov Vykupitelových na kříži“. Velké pašijové téma o bolesti, soucitu a vykoupení.

    Joseph Haydn toto dílo řadil ke svým nejlepším. Jedná se o zcela výjimečnou skladbu, která s velkou přesvědčivostí přináší výpověď o ukřižování Ježíše Krista a jeho posledních pozemských okamžicích. Umožňuje nám přemýšlet o smyslu oběti Božího Syna, o nejvyšší formě projevené lásky, která díky Ježíšově smrti přináší vykoupení.

    Přijměte pozvání k poslechu hudebního skvostu „Sedm posledních slov Vykupitelových“ v úpravě pro smyčcové kvarteto a ženský hlas. Vystoupí Pražákovo kvarteto: Jana Vonášková a Marie Fuxová – housle, Josef Klusoň – viola, Pavel Jonáš Krejčí – violoncello a sopranistka Noema Erba.

    Slovem provází Soňa Sílová a Václav Vondrášek.

    Program se uskuteční v sobotu 23. dubna 2022 v 17 hodin ve smíchovské modlitebně Církve adventistů sedmého dne, Peroutkova 57, Praha 5. Vstup je volný. 

  • Dětské centrum a Ukrajinský klub v Liberci

    Dětské centrum a Ukrajinský klub v Liberci

    Regionální dobrovolnické centrum Libereckého kraje, které provozuje humanitární organizace ADRA, je společně s Krajskou vědeckou knihovnou a společností Webasto iniciátorem a nositelem dvou projektů, které pomáhají začlenit uprchlíky z Ukrajiny do české společnosti.

    „Díky velkorysému daru společnosti Webasto se nám podařilo počátkem dubna otevřít Dětské centrum Slunéčko, které nabízí celodenní péči o ukrajinské děti od 3 do 8 let,“ popisuje Michal Čančík, vedoucí liberecké pobočky ADRA. „Děti sem přicházejí podobně jako do běžné školky, hrají si a učí se česky. Starají se o ně učitelky a psycholožky, z nichž většinu tvoří také běženkyně z Ukrajiny. Ty také pomáhají dětem zpracovat traumatické zážitky, jimiž si prošly. Přejeme si poskytnout dětem bezpečné místo a maminkám prostor hledat si práci. Nechceme suplovat běžná vzdělávací zařízení, Slunéčko je jakýmsi mezistupněm pro děti, které zatím místo v českých školkách nemají.“

    Prostory pro Slunéčko poskytl liberecký sbor Církve adventistů sedmého dne. „Jsme rádi, že jsme se mohli do pomoci takto zapojit,“ komentuje situaci kazatel sboru, Marek Jonáš. Dětem jsou zde k dispozici velké a pěkně vybavené prostory včetně jídelny a dětského koutku. V areálu kostela je také dvůr s parkem, který nabízí bezpečný a pěkný prostor pro venkovní aktivity.

    S provozem Slunéčka pomáhá také mnoho členů sboru, a to jak Čechů, tak příslušníků místní ukrajinské menšiny. Ti se ve velké míře zapojují také do Ukrajinského klubu, který pořádají každý pátek ADRA a Krajská vědecká knihovna v Liberci.

    Od 15 do 17 hodiny jsou zde pro ukrajinské děti připravené různé aktivity: výtvarné dílny, zdobení perníčků, společenské hry, dospělým je po tuto dobu k dispozici ukrajinská psychoterapeutka. Pro účastníky je připraveno i dobré občerstvení. Cílem klubu je poskytnout nově příchozím bezpečný prostor, kde se mohou potkat navzájem i s českou komunitou, přiblížit jim prostředí, do kterého přišli a nabídnout jim možnost ke sdílení i odbornou terapeutickou pomoc.

    S organizací velmi pomáhají nejen čeští dobrovolníci, ale také dobrovolníci z ukrajinské komunity ve sboru CASD v Liberci, kteří mluví česky i ukrajinsky a bez nichž by bylo jen obtížně možné překonat jazykovou bariéru. Pomáhají při představování aktivit knihovny a asistují u jednotlivých dílen. Zájem o Ukrajinský klub je veliký. Do knihovny přichází každý pátek kolem stovky návštěvníků, většinou se jedná o děti doprovázené maminkami nebo babičkami.

    Děkujeme Webastu i knihovně i sboru CASD za velkorysou podporu, akční přístup, hladkou a konstruktivní spolupráci, kreativitu, vstřícnost i poskytnutí prostor. Děkujeme všem našim dobrovolníkům za jejich čas a nasazení a těšíme se na další setkání!

Oznámení o souborech cookie ve WordPressu od Real Cookie Banneru