České sdružení Církve adventistů sedmého dne (interní web Adventistů v Čechách)

Rubrika: Stalo se

  • Víra, která se nebojí rizika: Český kongres mládeže 2025

    Víra, která se nebojí rizika: Český kongres mládeže 2025

    Ve Strážovicích proběhla od 29. července do 3. srpna 2025 významná událost pro mladé lidi z celých Čech – kongres mládeže Církve adventistů sedmého dne. Pod heslem „No Risk, No Story“ se sešlo celkem 110 účastníků ve věku 15 až 26 let, aby společně prožili týden plný inspirace, zamyšlení a budování společenství.

    Hlavním tématem kongresu byla otázka, co stála víra různé biblické postavy, ať už to byly iluze, pohodlí, vztahy, čas, pochybnosti nebo sám život. Účastníci se ponořili do příběhů, v nichž víra nebyla jen teoretickým přesvědčením, ale vyžadovala konkrétní a často i riskantní kroky.

    Program akce byl připravený tak, aby nabízel různé aktivity a každý si našel to své. Nechyběly ranní bohoslužby, které byly centrální částí každého dne. Zpívání chval, společné modlitby a promluvy řečníků, kteří se snažili přenést biblické principy do současného století. Kromě bohoslužeb se mladí lidé setkávali v malých skupinkách, kde měli prostor pro sdílení svých myšlenek k tématu dne, otázek a osobních zkušeností. Bylo to prostředí, kde mohli být sami sebou a navazovat hlubší vztahy. Aktivní program se během týdne zaměřoval také na sportovní aktivity, hry a také workshopy, jejichž vedení se ujali nejen pozvaní hosté, ale i někteří účastníci.

    Pro mládežníky byla v pátek večer připravena speciální chvíle, během které měli možnost přicházet individuálně ke kříži. Tento moment plný ticha a pokory měl pro mnohé hluboký význam. U kříže mohli mladí lidé v modlitbě odevzdávat své starosti i prosby a prožít tak něco s Bohem. Během večera měli možnost psát své modlitby a vděčnost na vysvícený papír. Zvláště tento večer vnímalo mnoho z účastníků jako významnou chvíli pro jejich víru.

    Letošní kongres mládeže byl příležitostí pro mladé lidi, kteří se běžně setkávají pouze na lokální úrovni, aby poznali své vrstevníky z celých Čech a posílili pocit, že jsou součástí něčeho většího. Téma „No Risk, No Story“ vedlo k přemýšlení nad tím, jak můžeme žít víru, která se nebojí výzev a která je viditelná v našich životech.

    Věříme, že kongres mládeže nebyl jen jednorázovou letní akcí, ale zkušeností, která v mladých lidech posílila odvahu žít upřímnou víru v dnešní době.

    Za organizátory
    Martin Pavlík, vedoucí oddělení mládeže

  • Sokolovské Pohlazení zahájilo s mládeží prázdniny tématem „Změny“

    Sokolovské Pohlazení zahájilo s mládeží prázdniny tématem „Změny“

    Začátek letošních letních prázdnin strávily starší děti, kterým pomáhá sokolovské dobročinné sdružení Pohlazení, na tradičním několikadenním setkání v městečku Sázava u stejnojmenné řeky. Tématem společných akcí a zamyšlení pěti desítek účastníků byla Změna – ve vztahu člověka k přírodě, ke světu kolem, k druhým i k sobě při dospívání a přebírání odpovědnosti za svůj život a budoucnost. Organizátoři připravili mládeži exkurzi na farmě, loutkoherecká divadelní představení, koncert, sportovní a orientační hry, film, představení vojáků a jejich služby, plavání v řece, opékání na ohních i výpravy do okolí.

    Na nedaleké farmě a sýrárně Bláto se zúčastnění díky velké vstřícnosti farmářek  setkali se zajímavou prací se zvířaty, zejména s kravami a s výrobou kvalitních sýrů z jejich mléka. Sýry zde i ochutnali, stejně jako místní vynikající zmrzlinu. Loutkoherecké divadlo „Já to jsem“ z Českých Budějovic doprovodilo program setkání představeními podle klasických předloh o Pinocchiovi a o upíru Draculovi velmi působivě inspirujícími a povzbuzujícími k čestnému a nesobeckému životu navzdory současnému světu plnému lži, manipulace, sebestřednosti a až upírsky nenasytného konzumu. Mladá rocková kapela „Atomy nevadí“ z Litvínova v podobném duchu zahrála a zazpívala mladým pod širým nebem své rebelské písně proti cynismu, pomluvám a přetvářce v osobních vztazích i společnosti.

    Se svým posláním i vybavením přijeli účastníky seznámit vojáci – instruktoři Armády ČR. Seznámili dospívající s čestným úkolem a odpovědností občanů při obraně země, fyzickou i technickou přípravou, s několika druhy zbraní a terénními vozidly, i s možnostmi studia a zaměstnání u armády. Téma přijímání odpovědnosti za svou rodinu a zemi mělo i večerní promítání hraného filmu To je náš svět, o kterém, stejně jako o divadelních představeních, zúčastnění následně diskutovali při společných zamyšleních. Starší chlapci sami připravili pro ostatní i bohoslužbu s modlitbami, písněmi s kytarou a kázáním o naléhavém vztahovém poselství starověkého příběhu o bratrech Kainovi a Ábelovi – o fatálních důsledcích závisti, nenávisti a zatvrzelosti.

    Mládež ze sociálně vyloučeného prostředí ze Sokolovska v rámci několikadenního pobytu na Sázavě organizovaného integračním sdružením Pohlazení navštívila také starobylý Sázavský klášter založený před tisícem let svatým Prokopem a novogotický zámek ve Zruči nad Sázavou známý hlavně vášnivým stavitelem železnic v Čechách 19. století baronem Schebkem. Mladí se také pod vedením rodiny Sukových z Rakovníka učili nové sporty jako discgolf, plavali v řece a každý den zahajovali společnou rozcvičkou a během. Na prázdniny se pak děti rozjely na různé skautské i mezinárodní tábory, které mohou díky pomoci spolku Pohlazení také trávit se svými vrstevníky.  

    I letošní „předprázdninové“ setkání Pohlazení se kromě obětavých dobrovolníků a partnerů uskutečnilo i díky sponzorům, kterými jsou hlavně církev adventistů a Nadace ČEZ.   

    Fotky jsou zde:https://photos.app.goo.gl/PPxXNXmBzrZmvDy49

  • Lidem nablízku – rozhovor s Mikulášem Pavlíkem o novém začátku v kazatelské službě

    Lidem nablízku – rozhovor s Mikulášem Pavlíkem o novém začátku v kazatelské službě

    Už několik měsíců jsi kazatelem ve sborech Českého sdružení. Vrací se ti občas vzpomínky na službu na unii?

    Etapa administrátorskej práce je uzavretá. Naplno ma pohltila služba kazateľa. Ak spomínam, tak na všetko pekné, čo som na únii zažil. Teraz som ľuďom oveľa bližšie. Tvárou v tvár. Prináša mi to najväčšie naplnenie. Potreboval som zmenu a nový reštart.

    Bude ti něco ze služby vedoucího církve chybět?

    Najbližší spolupracovníci v kancelárii, tím administrátorov na združeniach, s ktorými sme si vybudovali korektné a rešpektujúce vzťahy, sobotné návštevy zborov a odpoludňajšie diskusie na aktuálne témy, stretnutia s mládežou. Vďaka tejto funkcii som spoznal množstvo skvelých, obetavých  a odovzdaných členov cirkvi a s mnohými ma viaže hlboké priateľstvo. Ešte raz im všetkým ďakujem za podporu. Pán Boh ma cez nich motivoval a dodával silu.

    Otočme list na kazatelskou službu. Z čeho jsi měl před nástupem na sbory největší obavy?

    Netušil som, do akej miery sa zmenilo prostredie cirkvi a očakávania či nároky na kazateľa od čias môjho prvého pôsobenia na zboroch pred tridsiatimi rokmi. Začínal som na Slovensku, ktoré ma vlastnú adventistickú identitu, atmosféru zborov, spiritualitu, vrátane vnímania kazateľskej práce. Dokážem sa prispôsobiť novému prostrediu? Objavím v sebe dlhé roky nepoužívané kazateľské návyky? Nepoznamenala ma administratíva natoľko, že uprednostním organizáciu, systém a pravidlá pred skutočnými potrebami človeka? Prežívam hĺbku Božieho povolania rovnako intenzívne ako keď som začínal, alebo sa vekom a náročnou službou vytratilo? Dokážem sa na členov pozerať Kristovými očami? Možno je na komplexnejšie hodnotenie priskoro, ale väčšina obáv sa nenaplnila. To však musia posúdiť moje zbory.

    Během posledního on-linu jsme si s kolegy učiteli ATI všimli na dveřích tvé kanceláře nápisu SPOLU. Vysvětlil jsi nám, že jde o tvé instalační motto. Co se za ním skrývá?

    Áno, spomenul som, že nejde o príklon k existujúcemu politickému zoskupeniu, ale o akronym, ktorým som sa predstavil svojim zborom na ustanovujúcej bohoslužbe. Sú to začiatočné písmená slov, ktoré vyjadrujú to, čo zborom ponúkam. S ako skúsenosti, P ako poznanie, O ako organizačné schopnosti, L ako lásku a U ako účasť na ich živote. K ponúkaným darom a schopnostiam, k tým silnejším stránkam som pripojil aj tie, ktoré odhaľujú moju človečinu, obmedzenia a nedostatky – S ako slabosti, P ako pochybnosti, O ako ostne, L ako limity a U ako únavu. Kazateľnica, za ktorou zaznel  môj príhovor, má vpredu zakomponovanú jemnú kontúru kríža. Svoje silné aj slabé stránky vyjadrené slovom SPOLU som symbolicky zavesil na kríž ako znamenie, že do kazateľskej služby chcem ísť spolu s členmi a zároveň ich pozývam k spolupráci. Nenútim, pozývam. Spoločne sa dotýkať Kristovho kríža, ako symbolu Božej moci, milosti a jeho vyslobodenia. SPOLU s Kristom. SPOLU s našimi silnými i slabšími stránkami. SPOLU pri kríži. SPOLU pri Ježišových nohách, bez pretvárky, bez pokrytectva, takí, akí sme – to je moja vízia kazateľskej služby.

    Teď už lépe rozumím nápisu na dveřích tvé kanceláře, i tomu, proč ho máš každý den na očích. V čem se odlišuje dnešní kazatel Miki Pavlík od toho, který pracoval na sborech před třiceti lety? 

    Je skúsenejší, obohatený o nadhľad, otvorenejší k rozdielnostiam, tolerantnejší k zápasom a pochybnostiam, ktorými niektorí prechádzajú, možno poučenejší z chýb vlastných aj iných. Som starší a generačne bližší vekovému priemeru zboru, čo mi umožňuje viac sa priblížiť a porozumieť otázkam, ktoré si kladú vo viere aj v medziľudských vzťahoch. Pracujem viac s jednotlivcami ako so zborom. Začínam pripravenejší. Istejší v tom, čo sa odo mňa očakáva. Tým, že máme dospelé deti, ostáva mi viac času na osobný duchovný rast aj na pastoračnú činnosť. Možno dokážem byť otvorenejší pri vyjadrovaní vlastných názorov, prípadne nesúhlasu s postojmi členov, ktorí spoločenstvu viditeľne škodia, na čo som v minulosti nemal vždy odvahu. Jednoducho sa nebojím byť priamejší a osobnejší.

    Jako jednu z priorit jsi zmínil i pastorační práci. Na jakou stranu se přikláníš v diskuzi, zda má být kazatel více pastorem nebo evangelistou?

    Pastoračnú aj evanjelizačnú činnosť vnímam ako jeden celok, ktorý prepájajú dve slová – osobný záujem. Pastoráciu konám aj preto, aby som povzbudil členov k misii a výsledkom misijnej práce sú ľudia, ktorí už onedlho po krste budú potrebovať pastoráciu. Skrátka, pastorácia vedie k misii a misia k pastorácii. Pre obe činnosti je dôležitý osobný záujem. Zbory oceňujú, ak im je kazateľ nablízku. Nesmie vytvárať dojem, že je ťažko dosiahnuteľný, že zaneprázdnenosť povinnosťami mu bráni venovať čas jednotlivcovi. Ak je kazateľ nazývaný (možno trochu vzletne) Boží služobník, potom ak je Kristus v evanjeliu predstavený ako „Boh s nami“, malo by platiť aj „pastor s nami“.

    Znamená to, že tak, jako se stal Kristus člověkem, má se i kazatel stát člověkem, který nejen zvěstuje, ale i svou osobností symbolizuje Boží přítomnost v církvi a ve světě?

    Určite. Jeden z praktických dôsledkov je aj bývanie kazateľa v blízkosti aspoň jedného zo zverených zborov. Ak nežijeme v prostredí, ktoré obklopuje našich členov, ako im porozumieme? Aj preto som rád, že bývame na skok od  zboru, kde mám zároveň kanceláriu. Tu ma môže každý nájsť, som nablízku. Ako môžem kázať o Kristovi, ktorý prebýval s nami, keby som svoju „faru“ symbolicky obohnal ostnatým drôtom alebo vysokým múrom? Priblíženie ľuďom, osobný záujem je opakom odmeranosti, schovávania sa pred nimi, snahy nenechať sa príliš vtiahnuť do ich príbehov a problémov. Možno patrím k starej škole, ale verím, že byť s ľuďmi a medzi ľuďmi je jedným z najdôležitejších poslaní kazateľa.

    Nevystavuje se tím kazatel riziku rychlejšího vyhoření nebo únavy ze služby?

    Keď dávame druhým samých seba stávame sa zraniteľnejšími. Čo iné však znamená Kristovo radujte sa s radujúcimi a plačte s plačúcimi? Bez tohto rizika je nemožné druhému človeku pomôcť. Nikto nemôže niesť bremeno blížneho bez toho, aby sa jeho chôdza nestala ťažšou, nezadýchal sa a neunavil. Oveľa intenzívnejšie než na únii si uvedomujem, ako ľudia okolo mňa potrebujú niekoho, kto im načúva, povie slovo povzbudenia a nádeje, uistí ich o odpustení, usmeje sa. Nechcem polemizovať o dôležitosti teológie, prorockých výkladov a vieroučných právd. No slová jednej sestry hovoria za všetko: „Miki, tvoja prítomnosť je lepšia ako desať tvojich kázaní.“   

    Máš pokušení v živote sborů něco změnit?   

    Snažím sa viac pozorovať, počúvať, než hlasno hodnotiť a meniť. Nemám túžbu reformovať a pretvárať zbory na svoj obraz. Žijeme v sebaklame, ak si si myslíme, že niekoho a niečo sami zmeníme. Podávam pomocnú ruku spoločenstvu pri napĺňaní jeho poslania. Sme povolaní v reťazi ľudských pokusov a omylov spoločne hľadať hodnotu viery a nový zmysel života. Pán Boh tak môže v skrytosti konať veľké veci, aj keď ich ešte nevidíme.

    Co ti přináší radost z dosavadní služby ve sborech?

    Keď pozorujem okolo seba túžbu žiť podľa evanjelia. Objavil som živé modlitebné spoločenstvá, záujemcov o biblické štúdium, ľudí s hlbokými duchovnými otázkami. Mám radosť, že mi nedovolia dlho premýšľať nad tým, do akých aktivít sa zapojiť. Prichádzajú s nápadmi, ako službu v zbore aj v najbližšej komunite vylepšiť. Nie je to väčšina, ale ako som povedal, učím sa pracovať s jednotlivcami. Verím, že naše nadšenie pritiahne a motivuje ďalších. Teší ma, keď vidím, ako sa moja skúsenosť hľadania Pána Boha a prežívania života s Kristom podobá tej ich. Cieľom mojej práce nie je cítiť sa dobre, byť uznaný, vážený, či obľúbený, ale spojiť svoj príbeh s príbehmi jednotlivcov v spoločenstve. Podeliť sa o to jedinečné, najvnútornejšie aspoň s niekým a dúfať, že bude mať odvahu vyjadriť to isté.  Zbor je silný a zdravý vďaka tomuto duchovnému prepojeniu medzi členmi v tej najosobnejšej, najvnútornejšej rovine. Misijné aktivity, služba okoliu, spoločné akcie a programy sú len ovocím tejto pevnej siete hlbších vzájomných vzťahov v spoločenstve. Ide o viac než osobné sympatie či emocionálnu blízkosť. To všetko dáva mojej službe zmysel.

    Mikuláš Pavlík

  • Konference o romské službě

    Konference o romské službě

    V sobotu 5. dubna proběhla v pražském Žižkostele romská konference, jejíž téma znělo „Romové v církvi“. Na konferenci, pořádanou pracovní skupinou pro Romy Ekumenické rady církví, se sjeli zástupci romských sborů ze sedmi církví z České republiky. Konferenci zahájily chvály tradičních romských, českých a slovenských křesťanských písní v podání adventistů z Třebechovic pod Orebem.

    Následovala bohoslužba s třemi krátkými kázáními na biblický text „rozdělující zeď je zbořena“. Daniel Hrdinka z adventistické církve ukázal fotografii zdi, která od sebe dělí neromy a Romy. Někteří jsou rádi, že tam ta zeď je, ale když se za ní podíváme, zjistíme, že i na druhé straně žijí lidé, kteří mají své sny a chtějí se bavit a dobře žít. Bůh rozdělující zeď zbořil, ale lidé ji stále staví. „Před Bohem ale už nejsme jen Romové a neromové, protože Bůh z nás dělá nový národ, do kterého patříme všichni – Boží děti, křesťané“, dodal Zdenko Žiga z Církve bratrské. „Než jsem se stal křesťanem, byl jsem zlý člověk a mlátil jsem skiny. Ale pak jsem uvěřil, a když jsem dva z nich potkal na nádraží, omluvil jsem se jim. Nevěděli, co na to říct a bylo vidět, že se mě stále bojí. Časem jsem se však s jedním z nich začal potkávat častěji – přestal být skinem a stal se křesťanem,“ vyprávěl svůj osobní příběh René Ferko z Apoštolské církve.

    Po společných modlitbách se dostaly ke slovu – vlastně k pohybu – také děti. Dívky ze souboru Gitane zatančily s velkou chutí tradiční romský tanec.

    Konference navázala příklady dobré praxe z různých církví. Manželé Hrehovi vyprávěli o své službě dětem v Benátkách nad Jizerou. Kromě bohoslužeb a vedení biblického kroužku trénuje Jana kroužek boxu a její manžel Juraj vede fotbalový oddíl. Albín Vágai z Armády spásy přiblížil osm manželských párů, které se věnují službě v romských sborech v České republice a na Slovensku. Dobré zprávy třebechovických adventistů byly velmi komplexní – kromě služby slovem se věnují i sociálním aktivitám – například s pomocí potravinové banky, ale i tím, že obdělávají dosud nevyužité pozemky a učí zájemce získávat si potraviny zemědělstvím.

    Církev československou husitskou prezentoval farář Zdeněk Břeň, který zájemce provedl Žižkostelem, již dlouho zdařile propojujícím modlitebnu s komunitním centrem. Nechyběl ani pohled ze Slovenska. Slovenská romská misie byla přiblížena hned ze tří různých pohledů: ve dvou videopozdravech promluvili kazatelé Milenko Vučetič z adventistické a Rinaldo Oláh z apoštolské církve. Marie Tůmová pak přiblížila činnost střediska řeckokatolické církve Sigord.

    Ale to už se přiblížil čas pomalu končit. Účastníci se sesedli do jednoho velkého kruhu a debatovali o tom, čím Romové obohacují církev (toho je mnoho) a také o tom, jaká jsou úskalí romské misie. Závěrečný čas patřil modlitbě, poslední písni a poté se již všichni rozjížděli do svých domovů.

  • Sokolovské Pohlazení slaví koncertem v Alfě třicáté narozeniny

    Sokolovské Pohlazení slaví koncertem v Alfě třicáté narozeniny

    Mladá alternativní kapela Late Mayday zahraje v sokolovském klubu Alfa k 30. narozeninám místní dobročinné Společnosti Pohlazení. Spolek se již 30 let věnuje dětem a mládeži ze sociálně vyloučeného prostředí. Koncert se koná v sobotu 29. března od 18 hodin v přízemí kina Alfa, vstupné je dobrovolné. „Srdečně zveme naše příznivce i všechny další zájemce o setkání a současnou mladou hudbu a poezii,“ uvedla předsedkyně spolku a pedagožka Hana Kábrtová.

    Patří mezi zakládající členy sokolovského Pohlazení, které bylo registrováno v březnu 1995. Původně se jeho dobrovolníci věnovali dětem z dětských domovů, později přešli na společenskou integraci opuštěných, zanedbávaných nebo sociálně či jinak znevýhodněných dětí a dospívajících, kteří vyrůstají se svými rodiči nebo rodičem či prarodičem, azylových domech či domech pro matku a dítě. „Když jsem byl v roce 1989 přijatý ke studiu psychologie, chtěl jsem založit křesťanský dětský domov. Po revoluci byly příznivé podmínky pro všechny alternativní změny. Tento nápad se mi sice nepodařilo zrealizovat, ale byl základem pro vznik spolku Pohlazení. Vytvořili jsme v křesťanském sboru, kam chodila na bohoslužby dcera ředitelky dětského domova v Horním Slavkově Saša Langová, skupinu dvanácti dobrovolníků a začali jsme někdy od roku 1991 jezdit do Slavkova za opuštěnými dětmi. Po několika letech byla možnost na společné akce získávat různé dotace, a abychom o ně mohli žádat, bylo potřeba dát naší činnosti nějaký oficiální ráz. V roce 1995 jsme tedy založili občanské sdružení Pohlazení,“ vzpomíná zakladatel a dlouholetý předseda sdružení Jiří Bauer, psycholog a člen Církve adventistů s. d. v Sokolově.

    Dětské domovy si po čase samy vytvořily rodinné skupiny a dobrovolníci zaměřili svoji činnost na děti a mládež z azylového domu v Sokolově. Později se přidávali jejich kamarádi a dnes existuje skupina zhruba čtyřiceti dětí a mladých lidí, kterým se Pohlazení věnuje. Skupina není uzavřená, vždy se najde někdo další, kdo potřebuje v různých oblastech pomoci. Starší děti spolek podporuje při přípravě na středoškolské či učňovské přijímací zkoušky, následném studiu, doučování, internátním ubytování a stravování, mladším umožňuje zapojení do zájmových kroužků, sportovních oddílů, školní stravování a rovněž doučování. Desítkám dětí a dospívajících z vyloučeného nebo sociálně znevýhodněného prostředí pomáhá Pohlazení na kvalitní víkendové akce s vrstevníky, prázdninové skautské tábory a další setkání, sportovní turnaje, výpravy do přírody, edukativní, hudební a divadelní představení, exkurze ve výrobních a zpracovatelských firmách. Tradiční akcí je několikadenní letní setkání dětí a přátel spolku na Sázavě. Mezi největší sponzory patří Církev adventistů s. d. a Nadace ČEZ.

    „Mládež ze Sokolovska zapojená do našich programů poznává díky našim partnerům nové kamarády, zkušenosti a jazykové znalosti i v zahraničí, například na prázdninovém jazykovém kurzu ve francouzské Normandii, na táborovém putování s křesťanským skautským Klubem Pathfinder k Baltskému moři přes Polsko, na camporee ve Švýcarsku, Německu nebo každoročně na mezinárodním táboře Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Bavorsku. S pomocí Nadace The Kellner Family Foundation máme nadaného romského chlapce na prestižním anglickém gymnáziu Open Gate u Prahy, kde se výukou plně v angličtině připravuje na zahraniční univerzity,“ říká Hana Kábrtová.

    Řada dětí, které „prošly“ sokolovským Pohlazením, je již dospělá, mají své partnery, rodiny, práci, bydlení a přátele. „Na koncert přijedu i se svým přítelem. Rádi bychom společně s vámi zavzpomínali a také vám poděkovali za vše, co jste pro nás udělali,“ píše dnes dospělá Valerie, která prožila dětství v dětském domově v Horním Slavkově. (tk)

Oznámení o souborech cookie ve WordPressu od Real Cookie Banneru